Věříme, že Vás projekt HRANICE 2025 příjemně překvapí a nabízený program potěší.
Přejeme Vám krásné chvíle a parádní zážitky v turistické oblasti Znojemsko a Podyjí.
V oblasti, kterou stojí za to objevovat i obdivovat!
Fenoménem celé turistické oblasti ZNOJEMSKO A PODYJÍ je bezesporu zemská hranice a její ochrana. Dokládá nejedno neklidné období zdejší historie – té pradávné i zcela nedávné.
Už ve středověku vyrostla podél řeky Dyje síť kamenných hradů, které musely čelit příhraničním svárům či husitským válkám. Zejména po vytlačení Turků z Vídně a Uher však ztratily svůj hlavní obranný význam. Mnohé byly časem přebudovány na vzdušné a honosné zámky, některé dnes stráží muzejní poklady, jiné naopak zanikly a jejich romantické ruiny byly pohlceny přírodou. V moravsko-rakouském Podyjí jich do dnešních dnů najdete po obou stranách hranice téměř dvě desítky.
Z těch veřejnosti přístupných v turistické oblasti Znojemsko a Podyjí můžeme přímo v pohraničním pásu doporučit k návštěvě například tyto:
Na hranicích se však dochoval i hrádek viniční – střežící úrodné vinohrady ve svém okolí. Maličký hrádek Lampelberk u Vrbovce leží na dohled státních hranic a slouží dnes jako romantická vyhlídka i sezónní degustační vinný stánek.
O něco blíže do vnitrozemí pak turistickou oblast Znojemsko a Podyjí krášlí další historické památky, jejichž návštěva přiblíží život na šlechtických sídlech v dávných staletích:
Zdejší krajinu však neovládaly jen majetné šlechtické rody, jakými byli moravští Přemyslovci ve středověku nebo později zejména Althanové a Liechtensteinové. Významnými donátory a stavebními investory byly i církevní řády. Dodnes tak můžete obdivovat nejen velkolepá rodová sídla, ale i starobylé kostely a monumentální klášterní komplexy, jako například tyto:
Bohatou a dodnes obdivovanou výzdobou rodových rezidencí i církevních staveb byli na přelomu 17. a 18. století pověřováni zejména umělci z okruhu vídeňského císařského dvora. K Vídni měl totiž zdejší kraj vždy nejblíže – město Znojmo bylo dokonce považováno za takové „vzdálenější předměstí“ Vídně.
Po celá staletí byl kraj moravsko-rakouského pomezí místem, kde převládal německý jazyk nad českým. Jak silná je tato vazba, ukázal počátek 20. století. Národnostní otázka těžce poznamenala oblast pojmenovanou Deutschsüdmähren s převládajícím osídlením německy hovořících Moravanů. Ti odmítali sounáležitost s nově vznikající – slovanskou – Československou republikou. Sami sebe nepovažovali ani za Čechy, ani za Rakušany, a označovali se v doslovném překladu za „Jihomoravany“. Centrem Deutschsüdmähren bylo právě město Znojmo, které bylo čs. vojskem obsazeno v prosinci 1918 až po krátké hospodářské blokádě. Podzim roku 1938 pak přinesl odtržení pohraničí a na základě Mnichovské dohody se stal součástí Německé říše celý soudní okres Jaroslavice a části okresů Vranov, Znojmo a Moravský Krumlov. Exodus českých obyvatel do vnitrozemí předznamenal obsazení zbytku ČSR německými vojsky, ale také poválečný pohyb opačným směrem – tentokrát vyhnání (1945) a odsun (od února 1946) většiny původních německy hovořících obyvatel z území Moravy. Zpřetrhání staletých vazeb bylo pro kraj těžkou ranou, ze které se vzpamatovával dlouhá desetiletí...
Památky připomínající tyto těžké doby se v krajině moravsko-rakouského pomezí dochovaly do dnešních dnů. Například v místě původní zemské hranice u Jaroslavic najdete obnovený jeden z hraničních sloupů, které dříve lemovaly celé předválečné Československo. Tyto sloupy ve tvaru vlajky se státním znakem se na hranici stavěly zhruba od roku 1925 do roku 1938, a to na všech celních přechodech přes státní hranici.
Dnes se již s původními sloupy na našich hranicích téměř nesetkáme, ale vznikají jejich novodobé repliky. Jednu takovou obnovilo Technické muzeum v Brně podle dochovaného originálu ze svých sbírek. Roku 2011 ji pak instalovalo přesně na původním místě jižně od Jaroslavic. Další pak umístilo u pěchotního srubu "Závora" v Areálu československého opevnění v Šatově, který je jeho pobočkou.
Novodobí strážci hranic začali (nejen) na Znojemsku vyrůstat roku 1935. V souvislosti s rostoucími obavami z hitlerovského Německa se začaly budovat souvislé linie těžkého a lehkého opevnění, od velkých pěchotních srubů až po malé pevnosti, tzv. řopíky (název je odvozen od zkratky ŘOP = Ředitelství opevňovacích prací, kterou byly označovány společně s konkrétním číslem). Postupně budované úseky v letech 1935–1938 propojovaly jednotlivé uzávěry a překážkový systém v souvislé pásmo opevnění. Po vyhlášení mobilizace zaujala armáda obranné pozice, ale po Mnichovské dohodě (1938) a podstoupení sudetského pohraničí připadla většina území s betonovým opevněním Německu. Z tohoto důvodu nebylo opevnění ve své plné síle téměř vůbec reálně využito.
Po 2. světové válce byly některé bunkry dostavěny a nově vyzbrojeny. Československá armáda je pak využívala až do 90. let 20. století, tentokrát však v rámci „železné opony“ oddělující socialistický Východ od imperialistického Západu. Dodnes se tyto stavby zachovaly v různém stavu, některé byly restaurovány a proměnily se v muzea vojenské historie, která jsou pro nás fascinujícím dokladem důmyslné obrany bývalého Československa. Ve vybrané dny se otevírají veřejnosti a poznáte je podle toho, že nad vojenským objektem právě vlaje státní vlajka.
V turistické oblasti Znojemsko a Podyjí bývají veřejnosti přístupné například tyto vojensko-historické cíle:
V bývalém vojenském bunkru se dnes ale můžete i ubytovat – ojedinělé "ubytování pro dobrodruhy" nabízí jako zážitkovou alternativu čtyřhvězdičkového komfortu Hotel HAPPY STAR v Hnanicích nedaleko Znojma.
Hranice se stala místem, kde končily lidské životy, ještě jednou – za dob minulého totalitního režimu. Ostnaté dráty, rozorané pásy a nástražné systémy podél hranic, kudy by neproklouzla ani myš, jsou už naštěstí minulostí. Železná opona, která hermeticky uzavírala státní hranici Československa s Rakouskem a Německem, se začala budovat už od roku 1948. Skutečně neprostupnou se pak stala v letech 1952 a 1953, jako reakce na neustálé útěky lidí za hranice. Hraniční pásmo, které mělo šířku od 4 do 10 km, bylo pro normálního smrtelníka zcela uzavřené. Oficiálně hraniční zátarasy chránily socialismus před průnikem agentů imperialismu, ve skutečnosti měly především zabránit útěkům lidí za svobodou. Hranici k tomu zabezpečovaly roty pohraniční stráže rozeseté podél celé hranice.
K likvidaci ženijně technických hraničních zátarasů bylo přistoupeno až v roce 1990. Posledním místem v České republice, kde vás může mrazit při pohledu na strážní věž a ostnaté dráty železné opony v původní podobě, je Památník železné opony v Čížově u Horního Břečkova. Budova, která dříve sloužila posádce pohraniční stráže, je dnes informačním centrem Národního parku Podyjí.
V roce 2025 si připomínáme nejen výročí 90 let od zahájení výstavby čs. předválečného pohraničního opevnění, ale také 80 let od konce II. světové války a 35 let od otevření hranic Znojemska po sametové revoluci a pádu železné opony. Za tu dobu se území – dříve nepřístupná pohraniční oblast – proměnilo v turisticky velmi zajímavý region. Paradoxně právě díky přísně střežené státní hranici se krajina na moravsko-rakouském pomezí dochovala do dnešních dnů ve své původní, civilizací nedotčené, čistotě. Území podél meandrující řeky Dyje s mimořádným bohatstvím fauny i flory bylo roku 1991 dokonce prohlášeno Národním parkem Podyjí a je jedním z nejoblíbenějších turistických cílů jižní Moravy. Zdejší vyhlídky na romantický říční kaňon berou dech a některé z nich dříve využívali i sami pohraničníci.
Úzké asfaltové a štěrkové cesty, tzv. signálky, které dříve sloužily pro rychlé přesuny motorizované pohraniční stráže, jsou dnes vyhledávanými cyklostezkami. Jednou z nejfrekventovanějších je mezinárodní cyklotrasa EuroVelo 13, která nese příznačné pojmenování „Stezka železné opony“. Vede přesně v místech, kde byl od sebe oddělen Východ a Západ a ve své délce přibližně 10.400 km propojuje 20 zemí. Prochází napříč celou Evropou od Barentsova moře na norsko-ruské hranici až k Černému moři. Je nejdelší cyklotrasou v Evropě a její část prochází i turistickou oblastí Znojemsko a Podyjí.
Krajina, která svou malebností a neporušeností láká návštěvníky z blízka i z dáli, opět ožila. V průběhu celého roku se zde koná řada sportovních i kulturních akcí podporujících dobré česko-rakouské sousedské vztahy, partnerství spojuje řadu měst z obou stran hranice a přeshraniční projekty pomáhají regionu vzkvétat. Na své si tu přijdou jak milovníci adrenalinu, tak ti, co hledají pohodu a relaxaci v přívětivé a čisté krajině. Vznikly zde nové a moderní služby, není problém sehnat komfortní ubytování nebo si vychutnat vytříbené kulinářské umění v některé z místních restaurací. Doporučit můžeme například tyto TURISTICKÉ SLUŽBY.
V bývalém celním pásmu, které bylo po dlouhá desetiletí „územím nikoho“, vyrostly v posledních letech obrovské obchodní a zábavní komplexy. Jejich součástí jsou kromě hotelů, restaurací a shopping center všech druhů také např. kasina, dětské zábavní parky, muzea nebo sportovní letiště. Inspirovat k jejich návštěvě se můžete např. ZDE.
Také dopravní infrastruktura v pohraničí významně posílila. Krajem projíždějí cyklobusy, vyhlídkové turistické vláčky anebo turistické minibusy s průvodcem seznamující se zdejší historií, vínem a dalšími regionálními produkty.
Cestovní ruch turistické oblasti Znojemsko a Podyjí – regionu vína a slunce – od otevření hranic v roce 1990 úspěšně vzkvétá a má co nabídnout i těm nejnáročnějším návštěvníkům. Zdejší kouzlo a dary přírody, i kvalitu služeb, si tu vychutnáte v klidu a mimo davy. Objevujte a obdivujte je (nejen v roce 2025) i Vy!
Věříme, že Vás projekt HRANICE 2025 příjemně překvapí a nabízený program potěší.
Přejeme Vám krásné chvíle a parádní zážitky v turistické oblasti Znojemsko a Podyjí.
V oblasti, kterou stojí za to objevovat i obdivovat!
